Autorka projektu Bez hypotéky díky airbnb

Hledání svobody, práce ve financích a nadšení ze sdílené ekonomiky a airbnb <3

HANA ŠILAROVÁ

koučka, konzultantka, profesionálka ve financích

Miluju svět WIN-WIN.
Mou vášní je ukazovat lidem cestu, jak do tohoto světa vstoupit, prosadit se, dosahovat svých cílů a vysněných životních podmínek.

Osobní svoboda - mé celoživotní téma. Nejdříve jsem ji hledala v možnosti pracovat sama na sebe a pak u toho i cestovat.  Díky cestování jsem přišla na chuť platformě Airbnb a už se jí nepustila ani po návratu do ČR. Dnes lidem ve svém apartmánu přibližuju prvorepublikovou atmosféru. Mám to období ráda. Jestli dnes sama u sebe něčeho lituju, tak toho, že jsem si nevzala hypotéku už ve svých 20 letech. Dneska bych ji bývala mohla mít splacenou.

Více o Hance:

MILUJU:

  • cestování
    Ten pocit, když se s vámi vznese letadlo a vy víte, že zase letíte... za dalším dobrodružství. Do dalšího neznáma. To neznámo, to že nevím, co mě tam čekám, že zase někdy nevím co bude dál... to prostě miluju. A co teprve ta chvíle, kdy letadlo přistane a vy najednou cítite jinou vibraci... vibraci jiného kontinentu... jiné zeměpisné šířky. Nového místa. To teprve miluju.
  • staré domy z období první republiky
    Ze kterých dýchá jejich příběh. Miluju období první republiky, jako připomínku naší soběstačnosti, šikovných řemeslníků hrdě nabízejících své kvalitní služby, období prosperity, určité noblesy, interiérů s vysokými stropy a spoustou porcelánu. Období, kdy se věnovala vědomá pozornost estetice stolování a společnému jídlu.
  • film The Secret
    Rhonda Byrne mi jím změnila život, stějně jako spoustě dalších lidí. Bylo to moje první setkání se zákonem přitažlivosti. Od té doby jsem začala postupně zjišťovat, jak funguje. A ještě pak její knížka Moc - ta pro mě byla opravdu přelomová. Kouzlo vděčnosti a pochopení, jak změnit svou vibraci tím, že na všem budu hledat kvality, které miluju a chci si je vybrat do života.
  • dělat si, co chci
    Zní to jednoduše, ale v dnešním světě to zase tak jednoduché není... Miluju ten pocit, že si můžu dny organizovat podle sebe, pracovat kdy chci a odpočívat kdy potřebuju. A pracovat na čem chci.
  • být tak trochu CRAZY
    Dovolit si dělat nepochopitelná, bláznivá rozhodnutí. Věci, u kterých cítím, že žiju, i když si ostatní myslí, že jsem šílená. Tak trochu je podezírám, že si to vlastně v hloubi duše nemyslí, ale že jejich mysl musí vymyslet výmluvu, proč si to oni sami pro sebe nedovolili.
  • ECSTATIC DANCE
    Vlastně nejen ten tanec, možná spíš ECSTATIC LIVING 🙂 Jde ale o to, že ten tanec mě dostává do stavu, kdy se dokáže má duše toho ecstatic living dotknout... Poprvé jsem byla na Ecstatic Dance v The yoga barn na Bali a naprosto mě to nadchlo. Žádná pravidla, jediným záměrem je jen tak být a nechat hudbu proudit mým tělem. Nechat ten život proudit mým tělem. V jedné z afirmací, které jsem si nahrávala pro přepisování své mysli v jednom těžkém životním období bylo: "Zasloužím si žít v extázi." Nevím, jak mě to tehdy napadlo, ale dnes se to stalo mojí mantrou.
  • KRÁSNO & harmonii
    Miluju krásné věci. Péči o sebe, ale i o své větší tělo - své místo k životu. Miluju feng shui, harmonii prostoru a posvátnou geometrii. Neuvěřitelně mě baví dělat prostor krásným.
  • pobyt v přírodě a chůzi bosa
    Miluju ten pocit, kdy se moje noha dotýká písku na pláži, jehličí v lese, trávy na louce.
  • oceán
    S pohledem na moře vydržím sedět dlouhé hodiny, nasávat jeho klid, mohutnost a nekonečnost a sílu. Miluju ten pocit, když omývá moje tělo, když mi skrze své vlny dá pocítit svouji moc a obrovskou sílu. Ty okamžiky, kdy mám možnost pocítit a naprosto přirozeně chápat, že jsem malá součást velikého celku, celé vesmírné jednoty.
  • RAW FOOD
    Jídlo ve své přirozené, živé podobě a kouzlení s ním. V té podobě, jak ho příroda vytvořila, v podobě, ve které do něj vložila vše co potřebujeme. Je to jako dotek lásky Matky Země a přijímání její péče. Miluju smoothie, saláty hraní si s barevnými variacemi této božské stravy.

MOJE CESTA

Touha po svobodě a snaha ji dosahovat mě v podstatě provází celý život. Když mi bylo 18, odstěhovala jsem se od rodičů, protože jsem se v tom prostředí, kde vládly jejich emoce, jejich nálady, jejich pravidla, necítila dobře. Chtěla jsem být svobodná, mít svobodně svůj prostor, kde si můžu dělat takové prostředí, jaké zrovna potřebuju, aby mě podpořilo. Vlastně šlo spíš o to, co plně vystihuje tahle myšlenka od mých milovaných Hicksových.

Po odstěhování od rodičů jsem začala podnikat, protože jsem věřila, že za celou tu mentalitu nedostatku, ve které jsem vyrůstala, můžou ty zaměstnanecké poměry všech v mé rodině, ne jejich postoje a smýšlení. Nazývala jsem to “podnikání”, ale ve skutečnosti jsem neuvěřitelně dřela jako živnostník-poradce ve financích a jen navyšovala a navyšovala hodiny. Stále mě limitovalo 24 hodin denně.

Potom jsem začala hledat svobodu v cestování a začala jsem víc pracovat jako freelancer. Ale chápala jsem, že i když cestuju a u toho 8-10 hodin denně pracuju, stále to není žádná svoboda. Začala jsem hledat způsoby pasivního příjmu. A začaly mě zajímat nemovitosti. Díky cestování jsem přišla na chuť platformě Airbnb a už se jí nepustila ani po návratu do ČR. Přišlo mi to skvělé propojení s nemovitostmi.

Poté, co jsem pro Airbnb pronajala svůj první byt, začalo období perfekcionismu. Byt jsem chtěla perfektně zrenovovat, aby připomínal tu prvorepublikovou atmosféru (je v historickém secesním domě) a tak jsem mimo spoustu dalšího na broušení a natírání kazetových dveří a čistění jejich skel od staré barvy málem strávila mládí. Chtěla jsem mít i perfektní dekorace, ale naštěstí díky rozpočtu (který předtím celkem provětrala ta renovace) jsem se spokojila s kompromisem.

Vytvořila jsem úklidové checklisty, způsoby stlaní a manuál k úklidu měl 7 stran 😀 (dvoupokojový byt). Vytvořila jsem i šablony a manuály na komunikaci s hosty. To všechno jsem dělala a pak kontrolovala, zda to ostatní též dělají s takovým perfekcionismem... až jsem došla do bodu, že toto taky není ta svoboda, kterou jsem si představovala (co vám budu povídat, nedělali :-)). Nechápejte mě špatně - lidi je rozhodně potřeba vést a když nastavujete kvalitu nějaké služby, je potřeba stanovit a komunikovat standardy, kterých se držíme. Ale neurotické kontrolování každého detailu? Ne, fakt se u toho necítíte svobodně. I když delegujete, jste pak stále neustále kontrolujícím otrokem, který prostě nechce práci přenechat jiných. Pochopila jsem, že ta úplná svoboda spočívá v důvěře. V odvaze do toho jít a pak v ochotě důvěřovat životu a pak i lidem a ty věci pustit.

Dnes spolupracuju s týmem, na který se můžu spolehnout, když nejsem v Brně a s hosty komunikuju ve chvíli, kdy na tom mám čas a náladu a nebojím se, že když to neudělám já, neudělá to tak dobře nikdo. Zjistila jsem, že teprve důvěra přináší opravdovou svobodu. Renovuju další byt, tentokrát můj a jsem moc vděčná, že už do toho jdu se zkušenostmi z toho předchozího. Jestli dnes sama u sebe něčeho lituju, tak toho, že jsem si nevzala hypotéku už ve svých 20 letech. Dneska bych ji bývala mohla mít splacenou.